Debata o stresu často vede k otázce, jak se určují priority. Ono totiž věta "nemám na X čas" (ať je to cvičení, příprava jídla, péče o sebe, procházka, učení se jazyku, sebevzdělávání, trávení času s jiným člověkem nebo lidmi, prostě to, o čem říkáme, že to dělat chceme, ale...) je takové pohodlné zaklínadlo. "Já bych taky cvičila, ale nemám na to čas. Já nemám čas si vařit do krabičky. Nemám čas jít ven. Nemám čas věnovat se partnerce. Nemám čas pohrát si s dětmi. ..."
Na co tedy ten čas máme? Po mnoha životních peripetiích už pár let hlásám, že čas mám na to, na co ho mít chci. Bez debaty. Tečka. Čas nám na věci nezbývá. Čas si na věci musíme udělat. A uděláme si ho na to, co je pro nás opravdu důležité. Ne důležité podle řečí, ne důležité tak, že bychom rádi třeba někdy to a to dělali. Důležité natolik, že tomu svou pozornost věnujeme.
Urvěte si pro sebe 30 minut nerušeného času. Vezměte si blok a tužku, anebo sedněte k počítači a otevřete v něm soubor určený k psaní. A pište - vypište všechno, co je pro vás v životě důležité. Být fit? Být zdraví? Být štíhlí? Mít spokojenou rodinu? Vydělávat hodně peněz? Cestovat? Bavit se? Prostě cokoli.
Teď se na ten seznam zadívejte a zkuste si ho seřadit: Co je pro vás opravdu nejdůležitější? A co je na druhém místě? Co můžete mít a nemusíte? Co dokážete - dočasně - oželet? Seřaďte si všechno v bodech.
Teď si vezměte kalendář nebo si rozkreslete 7 chlívečků na 7 dní v týdnu a v nich okýnka na čas - někdo to může mít po půlhodině, někdo po dvouhodinovkách. A tam si jako ve škole zaznamenejte věci, které děláte pravidelně v určitou dobu. Jsou v tom rozkresu věci (a aktivity k těm cílům vedoucí), o kterých tvrdíte, že jsou pro vás důležité? A pokud ano (v lepším případě), kolik času zabírají? A kolik času zabírají věci, které dělat nechcete? Co spadá do kategorie "nechci, ale musím"? Co do kategorie "nemusím, ale dělám"? Co je "musím a chci"? Co je prosté "chci a dělám"? Nejdůležitější kategorií je "musím a chci". To jsou věci, které nakonec děláme.
Priority jsou docela jednoduše to, čemu svou pozornost věnujete. Ať říkáte cokoli. Co jsou tedy ty vaše?
Žádné komentáře:
Okomentovat